Vysvětlím vám proč. Nejsilnější hybnou silou vesmíru je myšlenka, druhou nejsilnější je slovo. A slovo jakoby je významově někde mezi realitou a fikcí. Teta Wikipedie vám sdělí, že má význam zdánlivosti a předstírání. 

Jistě jste již někde našly poučku, že to jak mluvíme, ovlivňuje i náš energosystém a tím i naši realitu. Je to totiž stará, známá a lety vyzkoušená věc.

A teď si představte, že je to jen jakoby. 

Z lidí, kteří používají toto slovo častěji, než opravdu pasuje do českých vět, mám vždy dojem, že se bojí převzít odpovědnost za svá slova. Nechávají si zadní vrátka v jakoby formě. Vždy jde přece říci: „Ale jdi ty, to bylo jakoby…“

Zkusme si rozebrat úvodní ukázkovou větu, jak měla vypadat a co z ní jakobysmus udělal. Jela jsem – no úplně nevím kam, ale prý je to výlet – na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s – a já ti čéče ani nevím, jestli s ním chodím, nebo co to mého vlastně je – přítelem na jeden – a vím já, co to bylo? Podobalo se to asi hradu – hrad. Tam jsme – taky jsme tam mohli lítat jak holubi – prošli okolí. U jednoho – no malej smrček po pás – velkého stromu jsme se – maloval nás tam portrétista a jestli jsme neumrzli, stojíme tam doteď- vyfotili.

Vidíte to? Takových nejasností – vlastně jediné, co je jasné, že ona a on někde byli. Přitom by stačilo říct: „Jela jsem na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s přítelem na jeden hrad. Tam, jsme prošli okolí a u velkého stromu jsme se vyfotili.“ – Máte u této věty nějaké pochybnosti? Jedině snad se můžeme dožadovat upřesnění hradu, s plánkem cesty, protože tam chcete jet na výlet taky. Ale na výlet, ne na JAKOBY výlet.