Dneska se spolu podíváme na moje oblíbené rčení „Kdo chce kam, já mu ráda uhnu“. 

Přišel mi dotaz, mimochodem děkuju za něj, jak přesně myslím, to mé oblíbené rčení „Kdo chce kam, já mu ráda uhnu“? Jestli to má nějaký hlubší význam…

Samozřejmě má. Tohle rčení má vlastně dvě roviny. Jedna je – nezasahovat lidem do vývoje, a druhá – dalo by se říct – karma je zdarma nebo boží mlýny melou.

Postupně na ně podíváme. První „Kdo chce kam, já mu ráda uhnu“ z roviny vývoje, je úplně jednoduchá. Pokud vy se někoho někam snažíte došťouchat, protože si myslíte, že je to pro něj to nejlepší a ono to možná i pro něj to nejlepší do budoucna bude, ale pokud ten člověk na to ještě není uzpůsobený, ještě tam nedošel, ještě si třeba něco potřebuje zpracovat, anebo pochopit, nebo dostat ještě přes pusu, aby mu konečně něco došlo, tak ho tam stejně nedostrkáte. A když dostrkáte, tak tam dlouho nebude a nebude tam šťastný. A vy v tu chvíli sklouzáváte do toho, že pácháte dobro, nikoliv konáte, protože opět porušujete jeden ze zákonů a to je, nezasahovat do vývoje, neboli žij a nech žít.

Doporučuji trošku nadhledu

Takže ve chvíli, kdy se urputně snažíme lidem pomoci nebo jim radit, nebo i trvat na tom, že to, co my navrhujeme k řešení, tak je jediné správné, tak v tu chvíli doporučuji trošku nadhledu. Vylítněte si někam tak do dvou kilometrů, podívejte se na to rozehrané pimprlatové divadlo tady. A zkuste pochopit, proč to tak je. A kam ta jednotlivá pimprlata, což jsme v tuhle chvíli my, tak kam směřujou.

Vy ve chvíli, kdy na to koukáte tady odtud, tak toho moc neuvidíte, tak uvidíte jenom to, že támhle Franta se chystá, vzít si Máňu, a Máňa je hrozná. Hrozná! A vy mu v tom třeba chcete zabránit, protože víte, že s ní Franta nebude šťastný. Ale ve chvíli, kdy si vystřelíte nahoru, tak zjistíte, že Franta si potřebuje rozbít pusu, aby pochopil, že Máňa je hrozná, ale že za rohem ho třeba čeká Anička, ale pokud by si tu pusu nerozbil, tak by kolem Aničky prošel a ani by si jí nevšiml, a ve chvíli kdy ho Máňa vyškolí, tak pak teprve on s láskou a s vděčností si bude Aničky vážit a prožijí spolu spokojený zbytek života.

Ale to vy nevíte, takže fakt nemá smysl lidi někam nutit, někam šťouchat, nějakým způsobem větším je ovlivňovat. Tím neříkám, že nemůžete poradit, když jste tázáni. To bych pro vás ani vlastně nemohla natáčet tahle videa.

Ve chvíli, kdy cítíte, že ta informace, kterou vy máte, tak má smysl, ji říct, ve chvíli, kdy vy cítíte, že je hodnotná, že prostě musí ven, tak má smysl, jí říct. Ovšem nebazírovat na ní, prostě ji jenom říct, takhle jako ji položit na stůl. A odejít. A to je celé. A pak už záleží na každém jednotlivém soudruhovi, na každém jedinci, jak s tou informací naloží. Někdo se jí čapne, někomu to pomůže, třeba to zrovna byla ta poslední kapka, která dokapala, aby pohár přetekl nebo puzzle se poskládalo. To je úplně jedno. Ale někdo to prostě využije a někdo si řekne, co to tady plácáš za pindy, mě se to netýká. No a za pět let začne sjíždět videa a řekne: „Ty bláho, ona měla pravdu, že jsem jí neposlechl.“ No neposlechl, protože sis mezitím potřeboval rozbít tlamu, abys pochopil, že Popelka nepindá. Takže tímhle způsobem se na to zkuste podívat.

A vždycky, když budete mít pocit, že někoho někam musíte tlačit a že to, že ta Vaše pravda je jediná pravdivá, tak se zkuste vystřelit do vesmíru, podívat se na to shora, a pak pochopíte, že těch pravd je tolik, jako je lidí na světě, a že nemá smysl na ní bazírovat. A z druhé stránky, říkala jsem, že „Kdo chce kam, já mu ráda uhnu“ má dva aspekty, tak ten druhý je klasika.

Říká se, že karma je zdarma nebo boží mlýny melou, a to jsou takové ty rčení. Ale ono je to zase pravda. A je to o tom, že pokud vám třeba někdo ublíží a vaše ego nesmírně touží potom toho někoho vzít násadou od krumpáče, nebo se mu nějakým krutopřísným způsobem pomstít, tak je možná efektivnější, než vynakládat energii na to, abyste se nějak pomstili, což pro toho člověka stejně nebude tolik poučné, jako když ho třeba jenom slovně pošlete do háje, protože zase to je zadržování emocí. Tak tohleto nebrat. Takže jasně, bouchnout, poslat ho… a ještě dál, a říct mu i třeba, co si o něm myslíte, že je… Ale nevynakládat energii na nějaké dlouhosáhlé pomsty a plánování pomsty a vůbec ne na takovéhle věci.

Má to totiž několik aspektů a několik důvodů, proč to nedělat

Za prvé – vy se nikdy nepomstíte tak dobře jako vesmír, respektive jako jeho duše sama, protože ta duše přesně ví, kde je to nejcitlivější místo a kam pinknout, aby ten člověk byl patřičně a nejvíc potrestaný, aby už to nedělal a aby si to pamatoval. Takže vy nikdy nevymyslíte tak efektivní vývojovou lekci, jako dokáže vesmír ve spojitosti s jeho duší, prostě na to nemáte a ani se o to nesnažte. Vy tím akorát budete ztrácet energii. Vy si budete, a teď řeknu sprostý slovo, prostě k tomu sedí, vy si budete kurvit karmu. A cíl i efekt tohohle toho vašeho snažení bude, že vám asi tak na 5 minut bude dobře na egu. Jo že se teda pomstíte, ale vy další minimálně jeden dva životy to budete odžívat, protože jste tam zasekli sekeru ublížení a pomsty a nadvlády ega a já nevím čeho všeho. Za to to nestojí, za to nestojí prostě nic.

Vy přijdete o energii celou dobu, co tohle to budete plánovat, dělat, nějakým způsobem se tím zžírat, a velmi pravděpodobně se to projeví i na vašem zdravotním stavu a minimálně na játrech a na žlučníku a asi i na trávení, protože to jsou ty nezpracované emoce v nás, a ten člověk si stejně akorát řekne: „No to je pěkná svině, já jsem jí něco udělal, a ona se mi takhle pomstila…“, ale nepochopí to, on akorát pochopí, že se s vámi nechce kamarádit, ale to je všechno. Kdežto když to necháte na univerzu, tak on dostane takovou životní lekci, pokud je to teda nějaký hodně velký prohřešek, tak on dostane takovou životní lekci, že se z toho… Ale hlavně se poučí. A to je důležité, aby to ten jeho vývoj ovlivnilo natolik, aby v dalších životech už tohle nedělal. Takže to vemte tak, že vy to třeba děláte pro vaše děti.

Zpracovat si v sobě, proč mě to tak naštvalo

Když už si nechcete dovolit to, že necháte toho vola jít kvůli sobě, tak to vemte tak, že to prostě děláte pro vaše děti a že on přes tu hubu dostane a dostane přes ni efektivně a přitom vy pro to nemusíte vůbec nic udělat. A jediné, co vy, na čem vy budete muset máknout, tak jen na tom, vysvětlit svému egu, že to prostě odevzdáte tomu vesmíru a že to už přestanete řešit. Upustíte od toho.

Prostě se na to vyprdnout, zpracovat si sám v sobě, proč mě to tak naštvalo, proč mě to tak bolí, protože tam evidentně bude nějaké vnitřní zranění, do kterého ten člověk takhle zaťukal, a tím ve vás vyvolal tu bouři. Takže spíš, než abyste šli po krku jemu, tak jděte po krku svým vnitřním zraněním a hledejte je, a srovnejte se s nimi, a pak nebudete mít potřebu vzít tu násadu od krumpáče a jít mu támhle něco udělat anebo osnovat sáhodlouhou krutou pomstu a různá ledasca.

To je asi všechno, co bych k „Kdo chce kam, já mu ráda uhnu“ řekla. Mě vždycky nesmírně pomáhá, když tohle to používám. A tak si tak jako představím, že ten člověk takhle kráčí proti mně a já jenom udělám takovýto… Mávnu rukou a řeknu: „Prosím…“ A dál to neřeším. 

Já jsem mu uhnula, já mu nestojím v cestě, a on si jde sám za svým vývojem vstříc svým šťastným zítřkům.